Jednou to vám byla pecka,
vlezli jsme si do emhádéčka.
Kam jsme jeli, to nevím,
o tom místu hodně sním.
Jeli jsme tam s ředitelkou,
se třídou a paní učitelkou,
do školy na exkurzi velkou.
To tam ale bylo jídla, to
Praha by se tam celá najedla.
Byl tam srandy kopec,
ale musí tam být někde
konec.
Pekli jsme, jedli a pili,
už jsme neměli tolik síly,
a tak jsme rychle šli,
abychom autobus stihli.
A to je konec mojí básně,
tak čau a mějte se krásně.
K. N.
Žádné komentáře:
Okomentovat