Potravinářská škola

 Jednoho dne jsme se měli sejít před školou v 7:50. Jeli jsme totiž na výlet do potravinářské školy. Šli jsme na zastávku Uma továrna. Cestou jsme si broukali

Půlnoční od Václava Peckáře. Přijel autobus číslo tři. Nastoupili jsme všichni a cestou jsme si zpívali.

 Dojeli jsme na místo. Potkali jsme v té škole pána, který byl vtipálek. První skupina šla do cukrárny, druhá do pekárny. V cukrárně jsme dělali linecké smajlíky, linecká srdíčka a vanilkové rohlíčky. Po jedné hodině jsme se vyměnili s druhou skupinou

a šli jsme do pekárny. V pekárně jsme dělali koláče. Každý si své koláče ozdobil jak chtěl. Měli jsme tam makovou náplň a oříškovou náplň. Každý si mohl odnést dva až tři koláče.

 Ten den patří k mým nejoblíbenějším dnům. Pak jsme jeli domů. Vystoupili jsme z autobusu a šli do školy na oběd. Podávali se šišky s mákem. A potom jsme šli domů. Ve čtyři bylo zpívaní, a potom byl jarmark. 

V. K.

Střední potravinářská škola

 Píše se den 28.11.2019 a na dnešek je naplánován výlet. Vstal jsem v 6:30 ráno, samozřejmě ranní snídaně + ranní hygiena + mega natěšenost. Když jsem došel do školy, mamka mi dala síťku na moji palici. Zhruba za 5 minut přišla paní učitelka a hned jsme šli na autobus.

 Někdy můžete jet busem hodinu a půl nebo deset minut, my jsme naštěstí chytli ten čas, kdy jsme jeli jen deset minut. Dojeli a došli jsme na místo. Přivítal nás jeden pekař. Šli jsme se převléknout do kuchařského hábitu. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, v té jedné, kde jsem byl i já, byla jedna holka a v druhé byl K.

 My jsme šli do cukrárny, kde jsme začli dělat linecké smajlíky. Byla to obří zábava, já byl s D. vykrajovačem obličejů a V. vykrajovačem celého kolečka, já jsem rovnal na plech. Po zhruba pěti minutách jsme šli na rohlíčky. Probíhlo to stylem, že jsme těsto dali do formy a tam jsme ho měli vyklepat. Ale když paní uviděla, že to nemůžem vyndat, tak nám ukázala, že s něma máme třísknout o stůl. No pak jsme dělali linecké srdíčka, nic zvláštního.

 Pak jsme šli do pekárny a tam pomocí 2 kilového závaží rázem vznikly základy koláče. Pak jsme pomocí dvou výplní, jedna byla ořechová a jedna maková, naplnily. V.  je pak hodil do trouby a bylo hotovo. Měl jsme 3 buchty…éééé…pardon koláče.  Dva skoro stejné a jeden ve tvaru jing – jangu.

 Nu…a to je asi vše, tak nashledanou.

O. Z.

Návštěva střední potravinářské školy

 Když jsme se všichni sešli ve škole, tak jsme šli na autobus na trojku a vystoupili jsme na Masarykově náměstí. Pak jsme čekali na naši paní ředitelku. Přišla, tak jsme šli do školy a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina šla do pekárny, kde bylo strašný teplo a druhá skupina šla do cukrárny.

 V pekárně jsme si obě skupiny udělaly svoje dva koláče podle sebe, měli jsme oříškovou a makovou náplň a mohli jsme si to ozdobit.

 V cukrárně jsme se rozdělili na tři skupiny. První dělala rohlíčky ve formičkách, druhá vykrajovala srdíčka a třetí dělala smajlíky. My s H. jsme dělaly skoro hororové. Pak jsme si mohli něco koupit a chvilku jsme čekali na schodech než si něco koupí.

 Pak jsme jeli do školy na oběd a byl výborný. Bylo to super, moc jsem si to užila.

L. K.

Střední potravinářská škola

Jednoho dne nám řekly paní učitelky, že pojedeme na výlet. Druhý den jsme jeli na ten výlet, jeli jsme autobusem. Byl celý plný, museli jsme stát. Když jsme byli tam, tak tam na nás čekal pán. Byl hodný. A šli jsme se převléknout do strašně malé kabinky.

 Pak jsme se rozdělili do 2 skupin, měla jsem štěstí, byla s námi ve skupině paní učitelka. Šli jsme do pekárny, bylo tam strašné teplo. Koukali jsme se jak motají vánočku, a pak nám ukázal pec, pak jsme dělali koláčky a ještě něco.

 Pak jsme šli do cukrárny. Tam to bylo o hodně lepší,než nějaká pekárna. Aspoň tam nebylo teplo, bylo tam akorát. Tam jsme si povídali chvilku, a pak tam byly tři holky, takže 3 skupiny. Mohli jsme si vybrat. Já jsme šla do 2., a pak do 3. a naposled do 1.

 V první skupině byly vanilkové rohlíčky, ve druhé byla srdíčka s dírkou a bez dírky a ve třetí to bylo nej, protože tam byli smajlíci jakýkoliv. Pak jsme šli pro svoje koláčky a rozloučili jsme se. Ale vyšli jsme ven a šli jsme si tam něco koupit. Pak jsme šli na zastávku, znova byl plný autobus, a pak jsme vystoupili a šli jsme do školy na oběd. Já jsme si vzala do krabičky jídlo a polévku a šla jsem domů. A zapomněla jsem na bráchu, byl ve družině. Tak jsem ještě šla pro bráchu.

H. Ch.

Návštěva SPŠ (Střední potravinářská škola.

Ve škole jsme měli být v 7 hodin 50 minut.

Když jsme šel do školy, ani jsem nedut.

Když jsme šli na trojku, jsem se zamyslel,

to už jsme tady?

Já nemám svačinu,

to umřu hlady.

Šli jsme cestou k divadlu,

už jsem skoro o hladu.

Viděli jsme pekárnu

a mávali jsme na Tádu (v pekárně).

Přišli jsme do SPŠP a S, potřeboval jsem na záchod,

běžel jsem jak o závod.

Přišel tam chlapík, byl vtipný a trdlo,

až mě málem trhlo.

Prošli jsme pekárnu, cukrárnu a zákusky,

už jsem byl najedený až k prasknutí,

břicho mě bolelo,

málem jsem to nepřežil.

Když jsme šli nazpátek, nohy mě bolely, jak nikdy.

Nazpátek jsme šli zas pálavu.

Už jsem doma a jsem rád,

že nemám znova námahu.

D. V.

Návštěva střední potravinářské školy.

Včera jsme navštívili střední potravinářskou školu. Když jsme byli před dveřmi, přišel tam pán, který nás zavedl do šatny. V té šatně jsme se oblékli a rozdělili jsme se na dvě poloviny.

 Já jsem byl v té první polovině. První polovina šla do cukrárny a druhá do pekárny. V té cukrárně jsme dělali perníčky, srdíčka a smajlíky, dokonce i rohlíčky. Když jsme byli v polovině, nabídli nám čaj, mini pizzu a mafiny. Když jsme dopekli, vystřídala nás druhá polovina.

 V pekárně jsme si udělali koláčky i ozdobili. Potom jsme šli pro druhou skupinu a já jsem si spletl holčičí šatnu se schodištěm. Tak jsme šel jako druhý. Pak jsme všichni šli do pekárny, vzali si koláče a šli jsme do šatny, kde jsme se převlékli a šli z té školy pryč.

 Když jsme byli před školou, tak jsme šli do obchůdkau, a pak na autobus a jeli jsme do školy na oběd. Konec.

J. Š.

Návštěva na střední potravinářské škole.

Jednou to vám byla pecka,

vlezli jsme si do emhádéčka.

Kam jsme jeli, to nevím,

o tom místu hodně sním.

Jeli jsme tam s ředitelkou, se třídou a paní učitelkou,

do školy na exkurzi velkou.

To tam ale bylo jídla, to Praha by se tam celá najedla.

Byl tam srandy kopec,

ale musí tam být někde konec.

Pekli jsme, jedli a pili,

už jsme neměli tolik síly,

a tak jsme rychle šli,

abychom autobus stihli.

A to je konec mojí básně,

tak čau a mějte se krásně.

K. N.